Náměstí Palackého
Lomnice

Hledání odpovědi na rekonstrukci barokního náměstí. Ono hledání nás zavedlo do zdánlivě spícího malého městečka na okraji Vysočiny. A to jenom proto, abychom začali vnímat silnou barokní koncepci, vytvořenou před staletími na popud hraběte Serényho. Koncepci, kde náměstí zastává pozici triumfálního dvora při cestě k majestátnímu zámku na kopci. Koncepci, kde se průčelí kostela a radnice protínají v mariánském sloupu a ustavují pomyslný kříž při cestě právě na zámek. Koncepci natolik teatrální a sebestřednou, že v duchu barokních tradic zapojuje celé široké okolí a vytváří body v krajině, podél cest, dálkové pohledy a vytváří harmonické prolnutí krajiny a člověka.

Spolkli jsme ješitnost a přiznali sílu onoho místa. Prostor náměstí jsme očistili od nánosů bez myšlenky, kterých je za ty roky mnoho. V návrhu jsme reagovali na složitou morfologii místa, kdy se celé náměstí (v některých místech prudce) svažuje. Prostor jsme rozčlenili na tři části, jsou odlišné svým charakterem. Prostor vstupu na náměstí, kde bylo nutno ponechat průjezdnou komunikaci, jsme vyčlenili obslužnosti. Na opačné straně nás překvapila část náměstí, která jakoby k němu ani patřit nechtěla. Charakterem náves, stín vzrostlých stromů a snadno přehlédnutelná celá plocha náměstí pod ním, kterou jsme v duchu barokního plánu sjednotili dlažbou, do které jsme v ose umístili solitér kašny se sochou sv. Jana z Nepomuku. Vzrostlé stromy jsme ponechali a doplnili dvěma novými tak, aby podpořily imaginární kříž přes celé náměstí.